Možná jste to zažili na vlastní kůži. Při procházce lesem, při sběru hub nebo borůvek, při cyklovýletě, letos však každopádně v lesích u Tramtáryje poblíž Horního Jelení. Lesní ticho podbarvené šuměním korun stromů znenadání okoření tóny jazzové muziky. V tu chvíli si můžete být jisti, že se blížíte k místu, kde probíhá Český hudební tábor mládeže, letos již 25. ročník. Na přelomu července a srpna se tři týdny právě na tomto místě skupina dětí z České republiky ale i zahraničí věnovala hudbě, divadlu i muzikálovému tanci.
MAS Holicko v letošním ročníku tábora v rámci projektu „Zájmové vzdělávání nás baví!“ finančně podpořila jazzové improvizační odpoledne. O Českém hudebním táboře mládeže, o hudbě v době covidové a dětech jsme si povídali s Josefem Kušičkou, hlavním vedoucím tábora a ředitelem Českého hudebního tábora mládeže o.p.s.
Letos se koná, jubilejní 25. ročník Českého hudebního tábora mládeže. Jaká byla cesta od prvního běhu?
Za dobu 25 let prošlo táborem téměř 4 500 účastníků z 34 zemí celého světa. Z malého tábora pro dechový orchestr a komorní smyčcový soubor je dnes setkání dětí a mládeže v 7 různých uměleckých oborech a dvou táborových bězích v délce 11 a 7 dnů. Naši bývalí studenti již převzali vedení většiny oborů.
Tábora se účastní mladí lidé z celého světa. Jak vnímáte tento multikulturní rozměr? Jak se vzájemně domlouváte? Navazují se přátelství, která překonají hranice tábora a pokračují i po jeho skončení.
Český hudební tábor mládeže prosazuje myšlenku mezinárodního porozumění prostřednictvím univerzálního jazyka, kterým je hudba. Notový zápis je skutečně po světě stejný nebo jsou tam jen nepatrné odchylky. Velmi se osvědčilo také dirigování orchestrů zahraničními dirigenty, protože dirigují v angličtině a pokyny jsou pak srozumitelné jak českým, tak i zahraničním účastníkům. Protože ale tábor není jen o hraní, jsou při účasti zahraničních studentů pokyny tlumočeny do angličtiny. Přátelství na táboře vznikají bez ohledu na hranice zemí. Dnes je mnohem jednodušší zůstat v kontaktu i po táboře díky sociálním sítím.
Už druhým rokem pořádáte aktivity za mimořádných podmínek a organizačně je vše náročnější. Jak jsou na tom ale děti? Vnímáte z jejich strany nějaké změny?
Velmi nám poslední dva roky chybí zahraniční účastníci a dirigenti, protože oni jsou takovým kořením tábora a bez nich to zkrátka není ono. Chybí nám také diváci na našich večerních koncertech v průběhu tábora. Samotní účastníci si dokáží být vzájemně tím nejlepším publikem. Pro ostatní diváky z řad rodičů a veřejnosti, kteří v dnešní době kvůli hygienickým opatřením k nám na koncerty nemohou, večerní vystoupení streamujeme na Youtube kanálu bit.ly/chtmvideo, kde je možné se na vystoupení podívat i ze záznamu. Pro děti je tábor letos úžasnou možností zahrát si konečně ve velkých souborech po nekonečných měsících individuální online výuky. Některé děti však z obav, jak na tom hudebně po té pauze budou, ani nepřijely, což je velká škoda. Ty, co přijely, mají do hraní obrovskou chuť, ale rychleji se unaví, jak nejsou na delší zkoušení zvyklé. Dnešní doba nás zkrátka učí radovat se i z tak samozřejmých věcí, na které bychom dříve ani nepomysleli.
Vyvrcholením celého tábora je vždy závěrečný koncert pod širým nebem. Mohl byste se s námi podělit o jeho atmosféru?
Závěrečný koncert neprobíhá úplně pod širým nebem, ale protože jsme na táboře, tak se koná ve velkém koncertním táborovém stanu. Nejlepším momentem jsou vždy závěrečné ovace diváků, které většinou tvoří rodiče a rodinní příslušníci účastníků tábora. Je úžasné vidět a slyšet, co jsou mladí hudebníci schopni zahrát už po několika dnech společného hraní. Někdy by se za ty úžasné hudební výkony nemusel stydět ani profesionální orchestr.
A nyní k samotnému jazzovému odpoledni, které je podpořeno z projektu MAS Holicko. Jakou jste vybrali skladbu? Kdo jí s hráči nastudoval. A není to velké sousto během jednoho odpoledne sladit mladé hráče z různých koutů české země či celého světa, kteří se neznají?
Pro jazzové improvizační odpoledne jsme vybrali anglický tradicionál Scarborough Fair, který v podání jazz bandu na Českém hudebním táboře mládeže ještě nikdy nezazněl. Dosud jej u nás interpretoval třeba soubor zobcových fléten nebo harfy. Skladbu s jazz bandem nastudoval Vojtěch Procházka, který má bohaté zkušenosti s vedením jazzových kapel. Většina účastníků jazzového odpoledne hraje ve školních kapelách působících při ZUŠ, ale pro někoho jsou to zkušenosti naprosto nové. Je dobré mít v souboru zkušené hráče, kteří pak při hraní pomáhají těm méně zkušeným. I když se skladba může zdát velice jednoduchá, v jazzovém podání klade velké nároky na intonaci, navíc ji doprovázejí sóla jednotlivých nástrojů a vše je tedy potřeba dobře nacvičit. Za jazzové improvizační odpoledne v rámci projektu Zájmové vzdělávání nás baví! jsme byli velmi rádi. Při běžném režimu tábora by asi nebylo možné tuto skladbu zařadit do repertoáru.
Děkujeme za rozhovor.
